#storyhory

Mělo se jet v sobotu, ale to bychom nebyli my, abychom se na to v pátek řádně nepřipravili. Pátek byl totiž poslední den, kdy byl s námi náš designer Štěpán. V sobotu v půl 7 ráno měl odfrčet směr Kolín nad Rýnem, pak do Miami a nakonec do cílové stanice — Kolumbie. A protože ho máme rádi, velká část našeho týmu se s ním v pátek loučila. Žel až do brzkých ranních hodin. Měli jsme za úkol odvést ho na letiště, aby tam nejpozději v 7:00 byl. To jsme sice s velkým vypětím sil zvládli, až na to, že si Štěpán v autě nechal telefon, takže mu letadlo uletělo a musel jet až o den později. Ale to je jiný příběh…

V 7:30 byl sraz u nás v kanceláři. Jeden článek ale chyběl — naše finanční oddělení (Aneta) se zapomnělo na party a doma mělo všechna firemní eura. Další sranda. Asi o 2 hodiny později, než bylo plánované, jsme se konečně vydali na cestu (i s Anetou, v “lehce” pochroumaném stavu).

Po překonání devatero hor a devatero řek jsme dorazili do zimní pohádky. Krásná roubenka na samotě, místo rušného města jen nádherná panoramata, místo špinavých aut stádo koz a jako bonus dvě přítulné kočky. Přestali jsme vnímat mráz venku i chladno v domě, dokonce nám bylo jedno i to, že jsme zapomněli nakoupit jídlo (Davide, díky za tvé 3 ovesné kaše pro 12 lidí ❤).

V neděli jsme už měli co snídat, posilnili jsme se vajíčky a většina vypravěčů se poprvé rozjela na svah. V pondělí se připojila další část týmu a v úterý přijela Bibi rovnou z Chile. Byli jsme konečně kompletní.

Někdo jezdil na lyžích, někdo na snowboardu, někdo se jezdit teprve učil. Věnovali jsme se focení pro klienty. Dvakrát jsme byli na výletě v Zell Am See a několikrát na procházce v našem městečku Rauris. Ta panoramata byla prostě dechberoucí

Aby to nevypadalo, že jsme jen odpočívali, lyžovali a nevěnovali se práci nebo vzdělávání, musím věci uvést na pravou míru. V podstatě každý večer byl naplánovaný program. V úterý celý tým poctivě pracoval a večer jsme za odměnu při karaoke party zjistili, že se v našem vedení celou dobu skrývají talentovaní zpěváci, rappeři a tanečníci. Ve středu na Story Academy jsme se dozvěděli zase trochu víc o programování (uznáváme, někteří členové týmu to stále moc nechápou [ano, jsem mezi nimi i já]). Čtvrtek patřil promítání studentského filmu naší milované, talentované, krásné, jedinečné, mladé, budoucí miss universe Aničky (good job, chick:) ) a pátek nejdříve našemu nejnovějšímu členovi Šimonovi (Šimon č. 2, jinak taky Šíma, Matěj nebo Pody) a jeho přednášce o kreativě a tvorbě reklam a nakonec promítání fotek, abychom nezapomněli, jak celé Story TLRS krůček po krůčku roste.

Nebudeme si nic nalhávat, všechno nebylo úplně růžové, stalo se i pár patálií. Hned druhý den přišel Pody o nový iPhone (policajti jsou v Rakousku extrémně milí, doteď to nechápeme!). Aneta s Bárou nějak zabloudily na svahu a vyjely úplně jinde, než měly (prostě Interstellar). Topení moc netopilo (v některých pokojích dokonce vůbec nebylo, proto ta vodka!) a nákupy jídla nám taky moc nešly (buď jsme ho vynechali úplně, nebo se nám nechtělo, nebo jsme půlku věcí zapomněli koupit). A když jsme odjížděli, z nějakého záhadného důvodu jsme se nemohli poskládat do aut, takže proběhlo profi utkání v tetrisu. Joo a taky zamrzla jedna ze dvou rakví, což se strašně hodilo, zrovna když jsme spěchali do Salzburgu na exkurzi do Red Bull hangaru.

Byl to jednoduše týden, ve kterém se stalo všechno. Sportovali jsme, někdo víc, někdo míň. Pracovali jsme, někdo víc, někdo míň, někdo pořád (Aničko?). Jezdili jsme na výlety. Fotili jsme. Vařili jsme. Pili jsme, někdo víc (Kubo, Pody, Kláro?), někdo míň. Hráli jsme společenské hry (řekla bych, že Piero zavede povinné večery, o kterých při hraní Bangu všechny zabije). Hráli jsme na kytaru, zpívali a dokonce i skládali písničky (EP 1 bude k dostání v únoru 2017, autor: Martin Žalud, Album: Ka bešt of, Songs: 1. Kabeš nemá přezůvky 2. I like to Kabeš Kabeš 3. What does the Kabeš say 4. Under Kabeš 5. We will Kabeš you 6. Rockafeller Kabeš 7. All of your Kabeš, 8.Wannakabeš). Finanční oddělení se zakouslo do nohy našemu CEO (to se fakt stalo). Creative leader se proměnil v tygra (to se taky fakt stalo). Moc hodin se nenaspalo, ale dost se jich prosmálo.

Vody a čaje jsme vypili na hektolitry. Vodky a piva taky. Snědli jsme asi 429261429023 housek. Smažili jsme 47 palačinek. Vajíček se snědlo přesně 208. Nikdo se nezranil, krom třísek v nohách z tancování tanga a Slávkových omrzlin (ale ty si vlastně přivezl už z ČR, takže to se nepočítá). Někteří z nás se úspěšně naučili jezdit na lyžích a snowboardech, jiní zase značně zlepšili svoje mountain skills. Důležité ale je, že jsme si to všichni společně náramně užili a nikomu se nechtělo domů. Vlastně do teď fňukáme, že bychom chtěli zpátky.

Měli jsme se rádi. A díky horám se máme rádi ještě víc! V létě bychom mohli zase někam do tepla. Nebo už za měsíc? Co, kluci?